close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Péče o koně

20. listopadu 2006 v 16:27
KRMENÍ
Váš kůň nebo pony, kterého vlastníte nebo se o něj staráte, potřebuje každý den přísun energie v podobě krmení.Ustájení koně a ponyové potřebují krmení alespoň 3x denně. Největší dávku by měli dostávat jako poslední. Koně mají rádi pravidelnost, proto se snažte svého koně či ponyho krmit pokaždé přibližně ve stejný čas. Samozřejmě každý kůň a pony má rád nějaké jiné krmení, proto vám nemůžu napsat, že zrovna nějaký druh krmení všem koním chutná. Prostě každý kůň nebo pony má jiný jazýček a potrpí si na jiné krmení.
-Koně potřebují asi 1 - 1,1 kg potravy na 45 kg váhy, zatímco ponyové jen asi 0,6 - 1 kg na 45 kg váhy.
-Pro většinu ponyů by poměr krmiva měl tvořit 30% koncentrovaného a 70% objemového krmiva.
-Koně krmte v menších dávkách a častěji. Kůň potom nebude tloustnout, ale vyběhá to.
-Nemůžete po čerstvě nakrmeném koni chtít nějakou těžkou práci. Měli byste ho nechat asi dvě hodiny vytrávit, potom ho můžete bez obav vzít ven.
-Také nesmíte zapomínat na pitný režim. Musíte koni a ponymu zajistit neustálý přísun pitné vody.
-Nenechávejte koně nebo ponyho více než 8 hodin bez krmiva.
OBJEMOVÉ KRMIVO
Běžnou formu objemného krmení je seno, což je usušená tráva. Existují dva druhy sena: seté seno a luční seno.
Seté seno je vhodné pro těžce pracující koně, protože je výživnější než luční seno. Vzniká sušením trav speciálně vysévaných každý rok, které obsahují rostliny jako je jílek vytrvalý a bojínek luční.
Luční seno se vyrábí z běžného porostu pastvin a je na dotek měkčí a zelenější než seno seté. Obsahuje rostliny různorodé a většinou méně výživné. Toto seno je vhodné pro koně, které vykonávají lehčí práci.
Novější typ objemového krmiva je ve formě silážního sena, což je seno neprodyšně uzavřené v plastikových pytlích. Hodí se zvláště pro koně s dýchacími problémy.
Silážní seno se může míchat se senem normálním, nebo zcela nahradit objemové krmivo.
Řezanka je seno buďto samotné, nebo smíchané s 1/3 ovesné slámy a rozřezané na malé kousky pomocí řezačky. Přidává se do krmení, aby se podpořilo žvýkání, a tím i trávení.
KONCENTRÁTY
Krmiva jako oves nebo ječmen se nazývají koncentráty. Jsou to energeticky bohatá krmiva.
Oves byl vždy považován za ideální obilninu pro koně. Jediná nevýhoda ovsa je nízký poměr mezi obsahem vápníku a fosforu, a proto musí být krmivo doplněno vápníkem, aby se vyvážil obsah minerálů. Oves je však také velmi energetický. Oves byste měli nejdříve mírně namačkat a pak během dvou tří týdnů spotřebovat.
Ječmen má vyšší energetickou hodnotu než oves, ale menší obsah vlákniny. Podává se mačkaný, ve formě vloček (tepelně upravený) nebo rozemletý na malé částečky (šrot). Celý ječmen byste neměli podávat, protože v tomto stavu je pro koně velmi špatně stravitelný. Měli byste ječmen namočit do horké vody, dokud zrno nerozpukne, nezměkne a nenabobtná.
Kukuřice má vysoký obsah škrobu, ale nízký obsah bílkovin a vlákniny. Většinou se podává ve formě vloček nebo drobných částic. Může být velmi výživná a krmí se jen v malých dávkách.
Otruby, vedlejší produkt při zpracování pšenice, obsahuje velké množství vlákniny a často se podává koním, kteří drží dietu s nízkým obsahem bílkovin nebo nepracují.
Lněné semínko je bohaté na tuky a často se podává ke zlepšení kvality srsti. Jestliže ho nejprve neuvaříme, je jedovaté (obsahuje kyselinu kyanovodíkovou). Přidává se v podobě rosolu do běžného krmiva nebo otrubové kaše.
Cukrová řepa je dobře stravitelný zdroj energie a vlákniny. Má vhodný poměr mezi vápníkem a fosforem a používá se ke zlepšení nerovnováhy těchto prvků v obilninách. Dřeň cukrové řepy se prodává v kostkách nebo nakrouhaná. Před krmením jí musíte namočit na 12 hodin do vody. Pokud dřeň namočíte nedostatečně, v koňském žaludku nabobtná s možnými fatálními důsledku.
Melasa je vedlejší produkt ři výrobě cukru. Je tmavá a lepkavá a velmi chutná. Do krmení se přidává pro zvýšení energetické hodnoty, zlepšení kvality krmiva nebo k nalákání špatného jedlíka.
SLOŽENÁ KRMIVA
Koncentráty, které se dodávají po kostkách nebo hrubé směsi, jsou známy jako složené krmiva. Připravují se z celé řady součástí a představují vědecky podloženou vyváženou stravu. Jsou dodávány zvláště pro hříbata, březí klisny a závodní koně. Zvláště se hodí pro začátečníky, protože kvalitní složená krmiva usnadňují z velké části starosti s krmením.
Granule jsou drobné tabletky sušeného krmiva. Poskytují dostatek minerálů a vitamínů, které často v obilninách a píci chybějí.
Hrubá směs obsahuje obilniny a granule se směsí vitamínů a minerálů. Obilniny jsou předvařené, což je činí stravitelnějšími.
KRMIVOVÉ DOPLŇKY
Vitamíny a minerály jsou nezbytné pro růst a zdravý vývoj koně. Některé z nich zajišťují kvalitní pastva a sluneční světlo, jiné si tělo samo vytváří.
Líz, zavěšený na stěně stáje, poskytuje některé vitamíny a minerály, které v koňské potravě scházejí.
Krmení koně
1.Ujistěte se jestli má kůň stále dostatek vody.
2.Krmte koně v malých dávkách ale často.
3.Dopřejte mu dostatek objemové píce.Seno obsahuje vlákniny,které jsou nezbytné pro správnou funkci trávicí soustavy.
4.Krmte každý den v pravidelnou dobu.
5.Vyvarujte se náhlých změn krmení nebo denní rutiny.
6.Zkrmujte krmiva z dobré kvality,čistá a dobře stravitelná
USTAJENÍ PONIKU
Volba ustájení a dobré rady:
Poník je velmi nenáročný, i co se týče ustájení. Existují však pravidla, která bychom měli v každém případě dodržet. Pro poníka je určitě nejvýhodnější, pokud ustájení přímo navazuje na výběh, aby si mohl sám volit, zda bude venku, nebo vevnitř. I v malém boxu se poník může cítit dobře, pokud má denně možnost výběhu či pastvy. Vždy volíme raději volné boxové ustájení, ač malé, než prosté uvázání, které poníkovi neumožňuje dostatečnou volnost pohybu.
Pokud ustájíme poníka ve zděné stáji, výška dveří i stropu obvykle vyhovuje nám i poníkovi. Při využití kůlen či jiných staveb na výšce nešetřme. V nouzi lze poníka naučit, aby sehnul hlavu a prošel pod trámem či nízkým nadpražím.
Stáj by měla být dostatečně osvětlena, zejména pokud v ní poník pobývá větší část dne. Pokud přírodní osvětlení není dostatečné, měli bychom si světlo zajistit umělým osvětlením, aby se nám s poníkem dobře manipulovalo. Světlo nesmí poníka oslňovat.
Chovatelé, kteří chovají ještě další zvířata, mohou poníka ustájit společně k jiným zvířatům jen tehdy, je-li stáj suchá a chladná, tedy obvykle s jinými koňmi nebo se skotem, ovcemi. Ve vlhku a teplu poníkovi není dobře a ve své zimní srsti trpí. Z hlediska vlastního přístupu k poníkovi je lepší stáj samostatná, kdy nerušíme ostatní zvířata při vyvádění poníka na pastvu, nebo k zapřahání a omezíme nebezpečí pro děti, které s poníkem manipulují. Ovšem poník je tvor se stádovými pudy a nemá-li ostatní poníky, bude vděčný i za společnost jiných zvířat. Chovatel, i když se poníkovi věnuje, s ním přece jen nemůže trávit 24 hodin denně.
Ve společné stáji je výhodné pracovního poníka umístit blízko dveří - spojíme tak výhody společné a samostatné stáje. Chovnou klisnu před porodem nebo po ohřebení naopak dáme do vzdálenšjší, klidné části stáje.
Koňský hnůj je velmi kvalitní, proto ho můžeme ukládat stranou a využít ve své zahrádce, nebo poskytnout jinému zahrádkáři.
Stáj je takém místem krmení, nebo alespoň přikrmování. Je vhodné krmit ve stáji, protože poník se pak do stáje vrací rád a v případě, že třeba na vyjížďce uteče, určitě se vrátí domů, do své stáje. Ideální je, aby poník měl koš na seno nebo jesle, žlab či korýtko na jádro a okopaniny a kýbl na vodu a nápoj. Jesle by měly být umístěné nízko, raději úplně na zemi, kdy se poník krmí přes horní okraj. Když jsou vysoko, poník, nebo zejména hříbě, se natahuje nahoru a křiví si tím hřbet. Pro napájení je nejvhodnější kbelík, který je zavěšený - znemožní zvrhnutí a přitom se dá snadno sundat a vyčistit. Také můžeme lépe kontrolovat množství, jež poník vypil, na rozdíl třeba od automatické napaječky.
Důležitý je pro poníka výběh a pastva, ale to je otázka jiné kapitoly. Všeobecně platí, že čím menší stání nebo box poník má a čím méně pohybu se mu dostane pod sedlem nebo v tahu, tím větší možnost by měl mít pobývat ve výběhu.
Pomůcky uchováváme na suchém a stálém místě. Potřebujeme kartáč, hřblílko, háček na kopyta, hřeben na hřívu, ohlávku, vodítko, lonž a uzdečku. Podle využití dále sedlo, postroje, vozík, saně a různé zemědělské nářadí včetně vidlí a lopaty. Je dobré vymyslet možnost uvázání poníka před stájí, aby byl zajištěn než ho osedláme, nebo než otevřeme stáj a vše v ním přichystáme. Je možné a výhodné také poníka před stájí čistit.
Průchod do stáje, do výběhu i ven do přírody by měl být bezpečný a snadný, aby se poník nebál a aby se nám s ním lépe manipulovalo.
Stání:
V takovém případě se poník může pohybovat jen do stran, ale už ne otáčet atd. Když není jiná volba a poník musí být uvázaný, tak šířka stání je minimálně taková, aby umožňovala čištění poníka a manipulaci s ním (krmení, napájení). Délka stání odpovídá velikosti poníka, ale z hlediska bezpečnosti lidí by měla být co největší. Úvazek musí poníkovi umožnit aby dosáhl na krmení a mohl si lehnout. Vhodný je řetízek s karabinou (méně s roubíkem) optimální váhy k velikosti poníka (do lehkého úvazku by se mohl zamotat, těžký by mu zase táhl hlavu dolů). Řetízek je lepší než provaz, který se může přetrhnout nebo opotřebovat. Uvazovat můžeme pomocí stájové ohlávky nebo nestahujícího se obojku kolem krku. Stání by mělo umožnit otočení poníka při vyvádění, ale je možné aby poník částečně vycouval, ovšem pouze v případě že je za stáním dostatek místa a stání není odděleno od ostatní podlahy schodem.
Na stání přistýláme dopředu, pod přední nohy a trup. Znečištěnou slámu odebíráme odzadu.
Box:
Boxové ustájení je v každém případě pro poníka pohodlnější. Pro klisny čekající hříbata a klisny s hříbaty je box podmínkou. Ale i hřebeček nebo valášek ocení svobodu pohybu v boxu. Hrazení boxu nemusí být příliš vysoké. Čím větší rozměry boxu, tím pohodlnější. Poník může volně přecházet, ale obtížnější se pak takový box udržuje, je i větší spotřeba slámy, nebo steliva. Nejmenší box by měl být čtvercový volený podle velikosti poníka. Využít můžeme části chléva (i prázdného bez jiných zvířat), jinou stavbu, nebo vybudovat přístřešek přímo pro poníka, v tom případě jej děláme ve velikosti boxu a umístíme ho tam, kde není ani průvan ani celodenní sluneční žár.
Podlaha je nejideálnější špalíková, lze použít prkna, dlažbu nebo beton. Nastýláme nejen proto, aby bylo možné do podestýlky zachytit moč a trus, ale zejména pro tepelnou pohodu ležícího poníka. Použít můžeme slámu, piliny, hobliny, nebo jiný nezávadný materiál. Alespoň jednou denně doplňujeme přistláním další vrstvy, popřípadě odebereme z místa nejvíce znečištěného. Jednou týdně pak vybereme vše a box čistě vymeteme. Samozřejmě čím častěji uděláme poníkovi v boxu čisto, tím lépe. Uvedený postup respektuje snahu držet poníka v čistotě a zároveň maximálně šetřit stelivem. Neznamená to však, že poník může stát týden, aníž bychom mu přistlali a odebrali trus. Postup je kompromisem mezi hlubokou podestýlkou a denním čištěním.
Pokrývky pro koně
Pravidelné čištění ustájeného koně připravuje o přirozenou ochranu mastnoty a špíny, které se v přirozeném způsobu života ukládají v srsti a pomáhají udržovat teplo. Stříhání koní v zimě odstraňuje i přirozenou ochranu zimní srsti. Proto je důležité, aby byli koně vybaveni pokrývkami a přikrývkami, jejichž typ a množství závisí na koni a na převládajícím počasí.
Tradičním typem stájové pokrývky nebo noční pokrývky je silná jutová tkanina podšitá vlnou. Upevňuje se koni kolem hrudníku a udržuje se na místě spíše pružným než upínacím obřišníkem, který může vyvýjet tlak na páteř. Pružný obřišník je široký popruh vycpaný v místech, kde naléhá na hřbet koně (s tunýlkem pro páteř) a upevněný dvěma silnými přezkami. Kožené obřišníky jsou velmi těžké, ačkoliv čalounické poruhy jsou ještě těžší. Podle potřeby je možné přidat i poprsní popruh, který brání sklouznutí obřišníku dozadu. Kohoutkové vycpávky se vkládají pod obřišník a zajišťují ochranu před tlakem. Všechny obřišníky bychom měli pravidelně kontrolovat, zvláště šití, neboť se na ně přenáší většina napětí, když kůň vstává nebo si lehá a když se válí.
Stájové pokrývky se rovněž vyrábějí z řady nejrůznějších moderních materiálů, které jsou lehčí než juta, a jsou vybaveny samoupravovacími popruhy (vrátí pokrývku vždy do správné polohy, i když se kůň válí), které odstraňují nutnost obřišníků.
Pro zajištění většího tepla můžeme pod stájovou pokrývku vložit přikrývku nebo přikrývky. Klasickým typem je přikrývka z vlny. Aby neklouzala dolů, pokládá se vysoko na krk. Rohy jsou pak zdviženy ke kohoutku. Navrch se položí pokrývka, přední část se upevní, přeložené části přikrývky se obrátí přes horní část pokrývky a obě se připevní obřišníkem. Pod přikrývku se může vkládat bavlněné plátno, aby přikrývka zůstala čistá (přikrývky se většinou špatně perou). Bez obřišníku přikrývka špatně drží a je lepší použít speciální prošívanou vložku pod pokrývku, která dodává teplo.
Denní pokrývky se většinou vyrábějí z vlny (jejich tloušťka se liší podle ročního období a většinou jsou určeny pro speciální příležitosti, jako jsou závody a přehlídky).
Bavlněné deky se hodí na léto, kdy chrání před hmyzem a udržují koně v čistotě. Bavlněné síťované pokrývky se používají k osušení zpoceného nebo mokrého koně. Za studeného počasí chrání bavlněné deky před zimou. Všechny deky se upevňují upínacím podbřišníkem, nejlépe vybaveným hřbetním chráničem. Lehké bavlněné chladicí deky, které kryjí koně od uší až po kořen ocasu, se používají v horkých pásmech na ochranu před sluncem a hmyzem.
Při přepravě by měl mít kůň pokrývku z prodyšného materiálu, aby mohla odcházet vlhkost a kůň se nezpotil. Koně, kteří část dne tráví venku a nebo ti, kteří žijí venku stále, potřebují celtovou pokrývku, která je teplá, voděvzdorná a větruodolná. Vyrábějí se ze silného plátna (může způsobovat bolest nadměrným tlakem) nebo lehčích, moderních a nepromokavých materiálů. Aby pokrývka skýtala odpovídající ochranu, musí mít správný tvar a spadat podél končetin a boků. Některé pokrývky mají ocasní chlopeň a krční kryt pro opravdu špatné počasí. Správný střih musí zajišťovat naprosto volný pohyb. Celtové pokrývky se upevňují systémem nožních popruhů a většinou jsou samoupravovací. Všechny popruhy musí být čisté, měkké a pružné, aby nedráždily citlivé partie, například mezi nohama.
Při práci mohou koně používat padokové pokrývky, aby měli bedra v teple. Padokové pokrývky (takto nazvané proto, že je většinou používají dostihoví koně) nemají poprsní popruh, ale jsou pod sedlem a většinou mají rohy ohrnuté nahoru. Podocasní popruh slouží k tomu, aby pokrývka za větrného dne příliš nepoletovala koni kolem těla. Padokové pokrývky se většinou vyrábějí z bavlny nebo vlny, ale jsou k dostání i v provedení z nepromokavých materiálů. Fluorescenční pokrývka je vynikajícím bezpečnostním opatřením při jízdě po silnici.
STŘÍHANÍ KONÍ
V zimě koni naroste hustá srst, která ho chrání před nepříznivým počasím v zimě. Kůň s hustou srstí, který vykonává více než lehkou práci, se zbytečně moc potí a v důsledku toho může prochladnout, ztrácí kondici a necítí se dobře. Stříhání koně tyto problémy odstraňuje a také zjednodušuje udržování koně v čistotě. Ostříhaného koně ale musíme proti zimě chránit dekou a pokrývkou. Pokud ostříhaný kůň běhá celý den v ohradě, měl by mít na sobě celkovou pokrývku těla.
- Pomůcky při stříhání
K základnímu vybavení potřebného na stříhání patří: elektrický strojek, elektrické a bateriové trimery, náhradní čepele, olej, malý štěteček a šroubovák na výměnu pojistek.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama